Nemocnice je román proti všem


I kolik vydělává a jak je na tom se sexem, se lidé ptají (15.07.2003)

Rok se s rokem sešel a poslanec ing. Václav Votava má za sebou již rok práce v Poslanecké sněmovně. Našich 13 vážných i nevážných otázek mapuje jeho dojmy, zkušenosti a zážitky jako poslance.

Co vás jako nováčka ve sněmovně nejvíc překvapilo?

Pohled na sněmovnu zevnitř je samozřejmě naprosto odlišný od pohledu z vnějšku. Především jsem byl překvapen korektními a často i přátelskými vztahy mezi poslanci a to bez rozdílu politické příslušnosti. Nic na tom nemění to, že při jednání nenechají na návrhu svého kolegy niť suchou. Překvapila mě i odborná zdatnost a úroveň vědomostí většiny poslanců, v médiích často neprávem zlehčovaná. Zaskočila mě i rozsáhlost areálu Poslanecké sněmovny, který tvoří několik budov.

Co vás nejvíce pobavilo?

Ve sněmovně často vystoupení a citáty kolegy Ransdorfa. A z poslední doby - byl jsem na besedě na jedné střední škole a neustále se hlásil jeden student a ptal se kolik si vydělám, jaké mám auto, jestli chodím nakupovat a svoje otázky zakončil: "A jak jste na tom se sexem?" Jeho třídní profesorka se mi pak omlouvala, abych se na něj nezlobil, že hned první hodinu jí samotnou omráčil otázkou, kdy začala se sexuálním životem. Pozval jsem je oba a ještě jednu tazatelku na návštěvu do sněmovny.

Jaké bylo vaše nejtěžší rozhodování?

Bezesporu vyslání našeho vojenského kontingentu do Iráku. Nebyl jsem zcela přesvědčen o tom, že vojenský zásah je bezpodmínečně nutný. Že jsem zvedl ruku pro, rozhodla nakonec skutečnost, že se nejednalo o bojovou jednotku a vyslaný chemický prapor byl složen z dobrovolníků-profesionálů.

Co bylo pro vás v začátcích nejsložitější?

Často orientace v bludišti sněmovních chodeb a výtahů. Vzpomínám si, že krátce po příchodu do sněmovny byla svolána schůzka mediální komise do jisté zasedačky. Po tři čtvrtě hodině hledání a radosti, že jsem konečně zasedačku našel, schůzka končila. Svou kancelář jsem napoprvé hledal téměř hodinu. Často se tu neorientují ani dlouholetí zaměstnanci.

Ale vážně - první dva roky se poslanec své práci učí a stejnou dobu trvá, než vlastně pochopí o čem práce poslance je. To tvrdí zkušení kolegové a musím jim dát za pravdu. Přitom vás nikdo nevodí za ručičku. Vše se musí člověk naučit sám, jednací řád, pravidla legislativního procesu, orientovat se v zákonech a nařízeních, proniknout do tajů exekutivy, vytvořit si správné kontakty i zdroje informací apod..

Jak vlastně vypadá váš nejtypičtější den ve sněmovně?

Většinou v půl osmé jsem ve své kanceláři ve sněmovně, vyřídím nejnutnější věci, připravím úkoly pro své asistenty . Od devíti hodin začíná schůze sněmovny, která probíhá minimálně do 19 hodin. Poté mám často ještě pracovní schůzky a na byt se dostanu tak kolem desáté večer. Pak ještě asi dvě hodinky vyřizuji korespondenci a připravuji se na další den jednání. Jsem poměrně slušně vytížen, kromě členství v prioritním rozpočtovém výboru, kam jsem byl zvolen po odchodu Jiřího Rusnoka, jsem členem petičního výboru, předsedou podvýboru pro národnostní menšiny, jsem členem komise pro sdělovací prostředky, členem volební komise a místopředsedou podvýboru pro průmysl a stavebnictví.

Při záběrech z jednání je ale nejčastěji vidět, jak poslanci čtou noviny, telefonují, baví se nebo v jednacím sále vůbec nejsou.

To ale neznamená, že poslanci nepracují. To je právě o tom pohledu zvenčí. Záleží samozřejmě na tom, co se zrovna ve sněmovně projednává. Není v lidských silách rozumět všemu a každý především sleduje zákony blízké jeho odbornosti a ty, které budou přiděleny k projednání do jeho výboru. V ostatních případech se spoléhá na doporučení odborných komisí, garantů poslaneckých klubů, či si nechává sám vypracovat odborné expertizy a stanoviska. Těmi se pak řídí při svém rozhodování. Probíhá také řada jednání v kuloárech se starosty, zástupci organizací či s ministry apod. Poslanci mohou také sledovat jednání sněmovny ve svých kancelářích na monitorech. Mimochodem i čtení novin je důležitá součást práce poslance, já trávím monitorem tisku tak dvě hodiny denně.

Lidé často poukazují na různé výhody poslanců. Kolik třeba stojí nejlevnější jídlo v parlamentní restauraci?

Myslím, že cena jídel se nevymyká cenám běžné závodní jídelny. Parlamentní restaurace totiž takovou závodní jídelnou, byť s obsluhou, je. Za oběd platím kolem 60-90 Kč.

Co považujete za dosud svůj největší úspěch?

Každý úspěch potěší a je motivací do další práce. Mám tedy radost z každé dobré věci, kterou se podaří prosadit Ať je to třeba zajištění prostředků pro rozvoj našeho regionu, nebo záležitosti měst a obcí, které člověk napomůže řešit. Poslanec je ve svém volebním obvodu chtě nechtě i takovým "malým ombudsmanem". Lidé se na moji poslaneckou kancelář obracejí s žádostí o radu či pomoc. Snažím se vyjít každému maximálně vstříc, ale ani poslanec není všemocný a je především zákonodárcem.

A naopak, co vás nejvíce naplnilo pocitem marnosti?

Pocit marnosti a často i vzteku zažívám v případě nemocnice Planá. Na řešení jejích problémů a na její záchranu jsme nejenom já, ale i senátor Macák či kolegyně Emmerová vynaložili mnoho energie, ale výsledek tomu vůbec neodpovídá. O tom by se snad dal již napsat román, možná s příznačným názvem " Proti všem " Mrzí mě pak, když si přečtu nebo slyším, že jsme si na této kauze dělali politické body. Tady, proboha, vůbec nejde o nějaké politikum. Tady jde o zdraví a bohužel často, a to nepřeháním, o životy nás všech, občanů regionu. Koneckonců i já se svojí rodinou tu bydlím a ani mě či mým blízkým se nemusí včas dostat lékařské pomoci.

Kdy jste nejvíce narazil?

Asi u bývalého ministra obrany Tvrdíka v souvislosti s projednávaným zákonem o převodu nepotřebného vojenského majetku na obce a kraje. Náš konflikt, kdy ministr hrozil, že požádá předsedu vlády o stažení zákona z jednání sněmovny spočíval v tom, že jsem byl přesvědčen , že by obce či kraje měly před převodem majetku obdržet od ministerstva obrany ekologický audit. To by ale představovalo zvýšené výdaje armády. Nakonec byl tento můj pozměňovací návrh, který podpořili i členové výboru pro regionální správu a životní prostředí, sněmovnou zamítnut.

Co vám jde nejvíc na nervy?

Sliby, které se nedají splnit nebo se neplní. A to platí i ve vztahu k plánské nemocnici...

Co vám práce poslance nejvíc vzala?

Určitě čas, který bych mohl věnovat své rodině.

A co vám naopak práce poslance dala?

Dává mi možnost spolurozhodovat o zásadních věcech, které ovlivňují život nás všech. Jsou to třeba i jedinečné události, jako byla volba prezidenta apod. Setkávám se a hovořím také s řadou zajímavých lidí, s kterými bych se jinak nepotkal.

Tachovská jiskra ze dne 30. 7. 2003