Potřebují homosexuálové zvláštní zákon?


Lidové noviny (24.09.2004)

Potřebují homosexuálové zvláštní zákon?
Tradiční rodině nic nehrozí
Zákon o registrovaném partnerství většině neublíží, a menšině pomůže

Tento týden se bude ve Sněmovně projednávat ve druhém čtení návrh zákona o registrovaném partnerství. Přestože například v petičním výboru, jehož jsem členem, návrh získal podporu, dá se předpokládat, že jeho projednávání opět vyvolá nejen ve Sněmovně, ale i ve společnosti řadu vzrušených diskusí, dojde ke střetu řady protichůdných a nesmiřitelných názorů. Pokusím se tedy na navržené podívat bez emocí Nebudu zvažovat pro a proti z hlediska homosexuální menšiny, protože ona si zákon přála, domnívám se tedy, že jí vyhovuje a považuje ho za přínosný. Chci se zamyslet nad pro a proti z hlediska společnosti. Je navržený zákon prospěšný, nebo společnosti škodí?

Z hlediska zdravotního je určitě zájmem společnosti podporovat monogamní svazky. Pro stát je jistě také výhodná stanovená vyživovací povinnost mezi partnery i stanovení zodpovědnosti partnera za ochranu vývoje a výchovu dítěte, které si do partnerského svazku přivedl druhý partner a žije s oběma ve společné domácnosti. Na druhou stranu akceptuji s povděkem, že zákon neumožňuje partnerům osvojování dětí. K této možnosti jsem velmi zdrženlivý. Společnost na to není připravena a dala by to dětem z takovýchto rodin znát. Své si k tomu musí říci také především psychologové.

Může zákon společnosti ublížit? Na toto téma toho nejspíš ještě hodně vyslechneme, však žádnou škodlivost v zákonu nenacházím. Nevidím v něm žádnou hrozbu pro tradiční rodinu, nepřivede ji do krize. Ta už totiž v krizi je. Můžeme dlouze diskutovat, proč je uzavíráno stále méně manželství, stále více se jich rozpadá a rodí se stále málo dětí. Nepřijetím zákona o registrovaném partnerství se ale určitě více lesbiček neprovdá, více homosexuálních mužů nezaloží rodiny, nepozvedne se vážnost manželského svazku a nenarodí se více dětí.

Co je normální a přirozené

Nesouhlasím ani s tím, že je tu snaha legalizovat něco nenormálního a nepřirozeného. S pojmy normální a přirozený bych vůbec nakládal opatrně. Jestliže pro většinu populace je přirozený heterosexuální vztah, máme právo ho z pozice většiny označovat jako jediný normální? Podle nejčastěji uváděných odhadů jsou homosexuálů v populaci čtyři procenta. V běžné populaci je pak také zhruba 15 % levorukých lidí. Dnes už asi těžko někoho napadne, označovat leváctví za něco nenormálního. A přesto tomu tak ještě před desítkami let bylo - levorukost byla považována rodiči i učiteli za pouhý zlozvyk a násilně přecvičována. Což u silných leváků vedlo až k poruchám řeči, neboť obratnost ruky i řeč spolu úzce souvisejí a mají svůj základ na téže mozkové polokouli.

Přístup části společnosti k jinak orientované menšině je dnes podobný. Dostala se mi nedávno do ruky publikace s názvem Terapie homosexuality - rádce pro postižené a poradce. Jak jsem ze spisku pochopil, homosexualita je v podstatě jen neuróza, kterou lze překonat sebepoznáním, sebekázní a za pomocí modlitby se vrátit na cestu pravou. Nejčastěji používaným slovesem při výkladu terapie je "musíte". Lesbickým ženám je doporučováno "používejte make-up, přestaňte nosit chlapecký účes". Muži se zase musí přestat věnovat šití a aranžování květin. Nejsem psycholog a vím, že spory o to, zda sexuální orientace je vrozená, či získaná výchovou a prostředím jsou stále živé. Obrátil jsem to ale naruby a pokusil jsem si na základě poznatků získaných z této publikace, představit, zda bych se pomocí uvedené terapie mohl obrátit z heterosexuála na homosexuála. Určitě ne a můžu jen předpokládat, že ani homosexuálům tento spisek nepomůže stát se vzornými manžely a otci rodin. Jak jsem se z průvodního dopisu, přiloženému k tomuto dílku dověděl, bylo také rozesláno na všechny základní a střední školy, psychologické poradny apod. Nezbývá než doufat, že učitelé našich škol jsou soudní.

Jsem sám zvědav, jak zákon ve Sněmovně dopadne, protože ani parlamentní strany nejsou v názoru jednotné a poslanci mají v podstatě "volnou ruku". Já tu svou pro tento zákon zvednu.

Václav Votava, poslanec Parlamentu ČR Lidové noviny, 24.9.2004