Interpelace k fotovoltaickým elektrárnám


(04.11.2010)

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, v souvislosti s projednávanou novelou zákona o podpoře obnovitelných zdrojů na této schůzi Poslanecké sněmovny, jejímž cílem je především omezení stavby fotovoltaických elektráren na orné půdě či zmírnění dopadů fotovoltaických elektráren do ceny elektrické energie pro spotřebitele, jsem ve svém vystoupení vznesl na vás dotaz, bohužel odpovědi se mi nedostalo. Vznáším tedy dotaz opět prostřednictvím této interpelace.

Co nastane po 20 - 25 letech, až dojde k ukončení životnosti těchto fotovoltaických elektráren? Jak bude zajištěna jejich ekologická likvidace? Jsou tam zřejmě i materiály, které mohou být životnímu prostředí poměrně nebezpečné. Likvidace zařízení tedy jistě nebude levnou záležitostí. Je jistě tedy na místě obava, že provozovatelé těchto elektráren, kteří dnes mají státem garantovaný byznys, třeba již nemusí za 20 - 25 let existovat. Řízeně mohou přejít do konkurzu, skončí v likvidaci, nebude se k těmto elektrárnám nikdo znát. Kdo provede nákladnou likvidaci? Obce, města? I k tomu může dojít bez ohledu na podmínky stavebního povolení těchto dočasných staveb.

Ptám se tedy na otázku zřízení fondu na likvidaci právě pro tyto případy likvidace fotovoltaických elektráren. Hovoří o něm i aktualizovaná energetická koncepce České republiky. Do fondu by povinně přispívali provozovatelé fotovoltaických elektráren tak, jako je tomu například u těžebních uhelných společností, kdy odvádějí prostředky na likvidaci následků těžby, na rekultivace po těžbě uhlí.

 

Děkuji vám za odpověď.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych v první řadě ve věci fondu na likvidaci fotovoltaických elektráren se chtěl případně panu poslanci omluvit za to, že jsem opomněl jeho dotaz při diskusi v rámci asi druhého čtení, a zkusím to teď napravit.

Chtěl bych říci, že v této současné novele zákona č. 180/2005 Sb., kterou jsme projednali ve druhém čtení a budeme projednávat ve třetím čtení, právní úprava v oblasti, na kterou se pan poslanec Votava ptá, není. Nicméně je však již připravena, a to jako přímá novela zákona o odpadech, a je součástí zcela nového zákona o podporovaných zdrojích energie, který nahradí nynější zákon č. 180/2005 Sb. ve znění všech novel, které zde projednáváme.

Tento nový zákon je po projednání v pracovních komisích Legislativní rady vlády, je před projednáním ve vládě a předpokládám jeho předložení do Poslanecké sněmovny na konci tohoto roku.

Nyní bych rád ještě uvedl základní principy zvolené legislativní koncepce v této oblasti a zdůvodnil, proč takovouto koncepci volíme. Námi navržená varianta počítá s úpravou zákona o odpadech, který bude součástí již zmíněného nového zákona o podporovaných zdrojích energie. Podle tohoto zákona by byli provozovatelé slunečních elektráren povinni od zahájení provozu platit každý rok poplatek na podporu nakládání se solárními panely pro výrobu elektrické energie po skončení jejich životnosti, který bude příjmem Státního fondu životního prostředí.

Sazba poplatku je námi navrhována ve výši 1,10 Kč za kilogram solárního panelu a kalendářní rok u zařízení s instalovaným výkonem nad 30 kW. Příjmy z poplatků by byly z 90 % příjmem Státního fondu životního prostředí a z 10 % příjmem obce s rozšířenou působností, která bude zároveň i správcem poplatku. Výnosy z poplatků budou účelově vázány na zvláštním účtu fondu a budou v rámci vyhlášeného národního programu fondu použity pouze na podporu likvidace solárních panelů.

Jako zdůvodnění této koncepce bych uvedl, že vychází z nutnosti zajistit dostatečný objem finančních zdrojů na podporu likvidace nebezpečného odpadu ze solárních panelů po skončení doby jejich životnosti nebo ukončení činnosti slunečních elektráren, neboť současným výrobcům již nelze zákonem uložit povinnost zpětného odběru v rámci kolektivního systému. Výrobci solárních panelů již svoji činnost většinou skončili z důvodu změny státní politiky k výrobě elektřiny z fotovoltaiky a navíc se jednalo převážně o výrobce z Asie. Založit tedy koncept nakládání s odpadními solárními panely na principu "znečišťovatel neboli výrobce platí" by pak bylo nesystémové a neúčinné, protože výrobci dosavadních solárních elektráren jsou v podstatě neidentifikovatelní.

Zkoumali jsme i uložení povinnosti zajistit likvidaci nebo recyklaci solárních panelů vlastníkům slunečních elektráren se jmenovitým výkonem nad 30 kW. A to se rovněž nejeví systémově, neboť vlastníci slunečních elektráren nejsou nijak evidovaní. Většinou jsou u těchto větších slunečních elektráren zatím i utajeni. Neexistuje jejich vazba k pozemku, ani k provozování sluneční elektrárny, neboť provozovat sluneční elektrárnu může jiná osoba. Povinnosti uložené vlastníkům jsou z tohoto důvodu - nebo by byly - velmi těžce vymahatelné.

Jediní úplně identifikovatelní jsou provozovatelé sluneční elektrárny, kteří jsou registrovaní u Energetického regulačního úřadu a kteří provozem těchto zařízení se státem garantovanými výkupními cenami vytváří pro sebe zisk A proto by od nich měly být tyto finanční prostředky získány formou poplatku. Dobytnost poplatku je v případu těchto subjektů zajištěna sankcí ztráty licence, kdy provozovateli sluneční elektrárny úřad odebere licenci, bude-li mít nedoplatky na daních a poplatcích. Tím se odpovědnost za zaplacení poplatku fiktivně přenáší i na vlastníka sluneční elektrárny, neboť odebrání licence by znamenalo zastavení provozu sluneční elektrárny.

Pokud by se systémově nezajistil dostatečný objem finančních zdrojů na podporu likvidace tohoto nebezpečného odpadu, zůstala by tu v budoucnu neřešená stará zátěž, kterou by musel řešit stát s výší nákladů v řádu miliard korun. To si plně uvědomujeme a proto tento koncept navrhujeme.

Poslanec Václav Votava: Pane ministře, omluva se přijímá. Samozřejmě. Chci poděkovat za vaši odpověď. Myslím si, že byla velice konkrétní a naplnila moji představu, jak asi by měla vypadat. Děkuji.