Chráníme skutečně osobní údaje?


Právo (19.09.2005)

Chráníme skutečně osobní údaje?

Když ráno opouštíme svůj domov, většina z nás má u sebe přinejmenším osobní doklady, mobilní telefon, možná platební kartu, diář a podobné nezbytnosti. Ztráta či odcizení těchto věcí pro nás může vedle finančního dopadu znamenat i případné narušení soukromí a především možnost zneužití osobních údajů. Dnes již bývalý předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Karel Neuwirt se obává toho, že by k těmto nezbytnostem mohly přibýt i zdravotní knížky a k tomu papírové. "Papírové médium jako nosič osobních údajů je totiž nebezpečné vždy", varuje v článku "Zdravotní knížka je špatný nápad" uveřejněném nedávno v deníku Právo. Nechci s panem Neuwirtem polemizovat, zda zdravotní knížka v papírovém provedení je nápad dobrý či nikoliv. Osobně se domnívám, že především pro seniory má papírová zdravotní knížka smysl.

Ano, papír si skutečně přečte každý. I ten pacient, který nemá počítač a už si ho na stará kolena ani pořizovat nehodlá. Samozřejmě, že údaje o zdravotním stavu jsou vůbec nejcitlivější osobní údaje a je třeba je co nejvíce chránit. Chráníme však dokonale všechny osobní údaje podle zákona nebo si tak na jejich ochranu někdy pouze hrajeme?

Můžu jako oko v hlavě střežit svůj občanský průkaz či cestovní pas aby se z něho někdo nepovolaný nedozvěděl datum narození, rodné číslo, bydliště či stav, ale to, že tytéž a další údaje může kdokoliv bez problémů získat pomocí internetu, to už bohužel neovlivním. Domnívám se, že tady máme po legislativní stránce co napravovat. Několik konkrétních příkladů:

Příklad první - pokud jsem společníkem či jednatelem v nějaké firmě, každý může z veřejně přístupného obchodního rejstříku zjistit kromě adresy mého bydliště i mé rodné číslo (a z něho potažmo i datum narození).

Příklad druhý - každý může na katastrálním úřadu požádat o výpis z katastru nemovitostí na konkrétní nemovitost či pozemek. A jen podle čísla popisného budovy můžete nejen snadno zjistit jméno a adresu jejího majitele, ale především jeho rodné číslo. Z výpisu se také popřípadě dozvím i zástavní právo na nemovitost, čili, zda si k pořízení objektu jeho majitel vzal úvěr, v jaké výši a u které banky.

Příklad třetí - daňovým identifikačním číslem (DIČ) fyzické osoby, které je volně přístupné na internetu např. v Registru plátců DPH, je rodné číslo.

Na příkladech jsem uvedl jen některé veřejně přístupné registry. Svého času jsem však kritizoval vymáhání dlužných televizních poplatků soukromou firmou především proto, že jí byla předána rozsáhlá databáze údajných dlužníků, tedy s potřebnými osobními údaji.

Chci tímto poukázat na to, že zneužití citlivých údajů ze zdravotní knížky, tak, jak uvádí pan Neuwirt, určitě nelze vyloučit, ale v řadě jiných oblastí se tak děje již dnes. Právě Úřad na ochranu osobních údajů by měl být svými podněty iniciátorem změn v legislativě. Mělo by být přesně vymezeno jaké údaje mohou být ve veřejné části registrů a rejstříků a jaké pouze v neveřejné části, poskytované jen při prokázání právního zájmu.

Právo, 19.9.2005