Konference o důchodové reformě


(30.05.2011)

     Pod záštitou Jiřího Strobacha, starosty MO Plzeň 3 proběhla v pondělí 30. 5. v sále MO Plzeň 3 konference na téma důchodová reforma. Spolupořadateli konference byli Mladí sociální demokraté, Mladí konzervativci a studentské organizace z fakult ekonomické, práv a politologie. Akce byla určena široké veřejnosti a sešlo se zhruba 60 posluchačů. K nim promluvili přednášející jak z levého, tak i pravého spektra politického života. 
     Ekonom a emeritní děkan FEK ZČU Doc. Milan Hrdý za ČSSD seznámil s modely důchodových systémů v Evropě, zástupce pravicové strany TOP 09 Ing. Miloš Nový, emeritní děkan FEK ZČU nastínil pohled Vlády ČR na připravovanou reformu.  Názor opoziční ČSSD zazněl z úst poslance a člena rozpočtového výboru PSP Ing. Václava Votavy (záznam jeho vystoupení dále). Na závěr se do diskuse zapojili i posluchači a nejvíce dotazů se týkalo právě věku odchodu do důchodu.
 
Vystoupení Ing. Václava Votavy:
 
Dámy a pánové,
 
     debata o důchodech se v ČR vede již dlouhou dobu. V poslední době pak intenzivně v souvislosti s připravovanou důchodovou reformou současnou vládní koalicí. Návrh, který schválila vláda nebyl konzultován a projednán s opozicí, nevedla se o něm široká debata, jak po odborné stránce tak v celé veřejnosti. Reforma se neprovádí na rok, ani na deset let – je to záležitost generací. Proto by měl na ní být ve společnosti konsenzus.
 
      Takže to, že není široce diskutována- považujeme nejen za pohrdání opozicí, ale i pohrdání našimi občany.
 
     Sociální demokracie považuje vládní reformu penzí za nespravedlivou s tím, že její dopady poškodí většinu naší společnosti – jak budoucí důchodce, tak ale i ty současné, ale i ostatní občany.
 
     Pokud hovoříme o důchodech, je třeba pochopit jak důchodové systémy fungují. Tedy pár poznámek k současnému důchodovému systému a několik čísel.
 
     Především: důchod (penze) má zajistit důstojný životní standard člověku, který odpracoval určenou dobu, a to při ukončení jeho pracovní aktivity a odchází na zasloužený odpočinek. Má mu ale také zajistit aby se ještě i v tomto důchodovém věku mohl aktivně podílet na životě společnosti.
 
     Náš stát vynakládá nyní na vyplácení důchodů 17,5 % HDP, za půlstoletí by to odhadem mělo být 23,4%. Podíl obyvatel v ČR nad 60 let činí nyní 22,3 %, ale v polovině tohoto století se zvýší až na 38 % . To jsou sice odhady, ale je třeba při dalších úvahách jak dále s důchody počítat.
 
     Zajímavá je jistě i skutečnost, že v průměru si u nás důchodu užijí muži 15 let, ženy pak více – 21 let.
     Samozřejmě to se prodlužuje s rostoucí délkou dožití, především v důsledku rozvoje zdravotnictví, nových moderních léčebných postupů a zdravotní péče.
 
     Je jistě také zajímavá skutečnost, že v ČR po odchodu do důchodu stále pracuje asi 1/3 důchodců. Např. ve Švédsku je to 63 %, v Německu 40 % a to jsou jistě země se stabilním důchodovým systémem.
 
 
     Česká republika má průběžný důchodový systém. Je financován ze sociálního pojištění, jeho výše je odvozena především od příjmu pojištěnce. Závisí tedy víceméně od průběhu pracovní kariéry, celoživotní délky práce a celoživotní výši výdělku. Minimální doba délky pojištění je v současné době 35 let, kdo nedosáhne této hranice nárok na důchod nemá. To je docela tvrdé kritérium.
 
     Tři čtvrtiny našich občanů bohužel nerozumí pravidlům, podle kterých se starobní důchod vypočítává (to vyplývá z průzkumu veřejného mínění). Nerozumí jim především mladí lidé, zřejmě je to dáno tím, že je otázka odchodu do důchodu pro ně příliš vzdálená a tak je to ani nějak netrápí.
 
     Horší je to pak u generace, která se k penzijnímu věku blíží. Pouze polovina občanů, kteří do penze půjdou do 10 let se aktivně na důchod připravuje, vytváří si finanční rezervu a je alarmující, že života v důchodu se neobává pouze kolem 27 % budoucích důchodců. Jinak řečeno 73 % budoucích důchodců má obavy jak na penzi budou žít, jak budou zabezpečeny jejich životní potřeby.
 
      V informovanosti o penzích, o jejich výši a vůbec o životě v důchodu, vidím tedy ze strany státu a penzijních institucí vůbec velké rezervy. Na rozdíl od vyspělých západoevropských zemí, kde jsou občané lepe informováni a připravováni na odchod na zasloužený odpočinek – na penzi.
 
 
U nás je tedy zaveden tzv. průběžný důchodový systém.
Co ovlivňuje náš průběžný důchodový systém?
 
-        jsou to jistě demografické změny. Máme malou míru porodnosti prodlužuje se věk dožití.
-        na 1 ženu připadá 1,4 dítěte – to je velmi málo. Pouze 16.000 rodin má 4 a více dětí.
-         předpokládá se, že počet lidí v ČR bude spíše ubývat
-         na jednoho důchodce připadne stále méně pracovně aktivních lidí, lidí kteří budou přispívat do důchodového systému.
 
 
Otázka zní: Je současný průběžný důchodový systém u nás dlouhodobě financovatelný?
 
Na tuto otázku se často dávají dramatické odpovědi, především s cílem prosadit určité řešení . Je třeba rozlišit deficit systému a financovatelnost. Několik příkladů z nedaleké historie:
 
-         Ministr Kočárník svého času snížil odvody pojištění do systému a dostal tak důchodový systém do deficitu
-         Sociálně demokratická vláda mírně odvody zvýšila (cca na původní stav) a systém jsme dostali do přebytku
-         Současný deficit systému je dán ze 2/3 snížením příjmů na základě politického rozhodnutí Topolánkovy vlády a z jedné třetiny výpadkem příjmů v důsledku hospodářské krize.
 
Potřebujeme průběžný systém stabilizovat. Co tedy sociální demokracie navrhuje?
 
-         postupně posilovat příjmy průběžného systému daňovými příjmy. Nikoliv zvyšováním DPH, ale např. mírným zvýšení daně z příjmu právnických osob, ze spotřební daně na tabák a alkohol, zdaněním hazardu a znovuzavedením progresivní daně fyzických osob
-         nesnižovat odvody na sociální pojištění jako zdroj příjmů do systému
-         podporovat dobrovolné důchodové připojištění veřejnými prostředky (státním příspěvkem), ale tak aby nebylo možné do doby důchodu prostředky vybrat, a aby úložka byla alespoň 1500,- Kč
-         posílit důchodové připojištění spoluúčastí zaměstnavatelů
 
 
Jak si ale důchodovou reformu představuje současná vlády ODS, TOP 09 a VV?
 
       Koalice navrhuje zavedení kombinace průběžného a kapitálového systému. Chce oslabit průběžný systém a posílit kapitálový systém. To představuje vyvedení z průběžného systému  (1.pilíře) cca 20% příjmů do 2. kapitálového pilíře, tedy možnosti dobrovolně spořit v soukromých penzijních fondech. Správně bychom měli uvádět tento 2. pilíř jako 3. pilíř, protože faktický druhým kapitálovým pilířem je povinné penzijní spoření, a to bylo zatím odmítnuto.
 
Člověk spořící v soukromém fondu obdrží od státu 3 % a 2 % bude muset povinně po celou dobu života  přikládat ze svého.
 
     Vyvedení prostředků z průběžného systému představuje výpadek cca 40 mld. To je velká zátěž pro veřejné finance.
 
     Vyrovnat tuto ztrátu ve veřejných financích navrhuje koalice zvýšením spodní sazby DPH. Nejprve 14,5 % pak 17 %. Co to znamená pro většinu našich občanů ? To znamená radikální zvýšení životních nákladů: potravin, služeb, bydlení, léků apod. Dopadne to tvrdě ale především na ty nejpotřebnější: mladé rodiny s dětmi, nízkopříjmové vrstvy, důchodce či zdravotně postižené občany.
 
      Chci upozornit na to, že i MMF neskrývá pochybnosti nad daňovými změnami, které mají reformu penzí doprovázet. Mohu citovat: „Plánované omezení odvodů sociálního pojištění a jeho částečný převod do 2. pilíře sníží rozpočtové příjmy a zvedne rozpočtový deficit ČR. Státnímu rozpočtu navíc mohou vzrůst náklady tím, že oslabený první pilíř nezajistí živobytí chudších penzistů.“ Jinými slovy řečeno – budou chybět peníze v průběžném systému na výplatu důchodů.
 
     Vyvedení peněz z průběžného systému do soukromých kapitálových fondů znamená jednak obrovský byznys pro tyto fondy (proto se to také navrhuje), pro pojištěnce to však znamená velké riziko, že může o své peníze přijít. Co bude za 20, 30 či více let? To nikdo nedokáže říci. Jak budou tyto prostředky ohroženy např. špatným investováním fondu, či hospodářskou krizí? Myslím, že máme názorné příklady jak to může dopadnout. Nemusíme chodit daleko – příkladem může být Slovensko či Maďarsko.
 
     Problémem kapitálového spoření totiž je, že vlastně nespoříte ale investujete. Příklad – řada kapitálových fondů nakupovala cenné papíry petrolejářské společnosti BP, všichni známe ekologickou katastrofu, kterou způsobila havárie vrtné plošiny – rapidní pokles výnosů cenných papírů.
 
     Na minulé schůzi Poslanecká sněmovna hlasy koalice schválila tzv. malou důchodovou reformu.
 
     Dá se předpokládat, že Senát ji zamítne, ale převaha hlasů vládní koalice ve Sněmovně Senát přehlasuje.
 
      Tato malá důchodová reforma, která má platit od října t. r. nově stanovuje výpočet penzí, sníží důchodové dávky a významně prodlouží věk odchodu dobu do důchodu.
 
     Podle této reformy se 70% důchodců sníží penze (argumentaci o dorovnání valorizací můžeme jen věřit), 10 % bohatším důchodcům se důchod zvýší. Průměrný důchod se sníží ze současných 41 % hrubé mzdy na 36 - 38 % po roce 2020.
 
     Penzijní věk se bude prodlužovat průběžně a to bez omezení. Pro lidi narozené v roce 1977 dosáhne tato hranice 67 let, pro narozené počátkem tohoto tohoto století to bude již hranice 71 let , lidé narození v roce 2011 by pak odcházeli do důchodu ve věku 73 let.
 
    Neúměrné prodloužení věku odchodu do důchodu a a tím delší pracovní povinnost může někomu zkrátit život. Před tím varujeme. Statistiky varují – muži mezi šedesátkou a sedmdesátkou umírají stále častěji. Tato reforma vůbec nezohledňuje těžce manuálně pracující lidi.
 
    I když se tedy lidé dožijí vyššího věku, v šedesáti či pětašedesáti nemusí být schopni pracovat. Velká námaha a stres se může podepsat na jejich zdraví. Prodlužování průměrného věku dožití také neodkládá nástup stáří a s tím spojené zdravotní problémy.
 
     Sociální demokracie přesto nezpochybňuje prodlužování věku odchodu do důchodu, mění se střední délka dožití u mužů a žen, jak bylo řečeno. Je to dáno kvalitativními změnami ve zdravotnictví, změnou životního stylu. Chceme ale vázat prodlužování odchodu do důchodu na tzv. střední délku života v dobrém zdraví. Ta se např. u vyučených lidí, manuelně pracujících na rozdíl od ostatních skupin v současné době neprodlužuje.
 
     Připomenu, že naše vláda (za účasti KDU-ČSL a US) zavedla jako konečnou hranici odchodu do důchode 63 let, pravicová vláda Mirka Topolánka prodloužila termín odchodu na 65 let.
 
    Otázkou nové reformy z dílny současné koalice je také to,  jak to bude vypadat s generační spravedlností. Jestliže muži narození v roce 2008 by podle současného penzijního systému odvedli do průběžného důchodového pilíře 3x více než by z něj jako důchod obdrželi, potom po navrhované reformě to bude již 4 x více! Generační nespravedlnost tedy výrazně vzroste!!
 
 
Závěrem :
ČSSD tedy zásadně odmítá vládní podobu důchodové reformy, především z těchto důvodů:
 
-        Zvýšení DPH v souvislosti s reformou je pro nás nepřijatelné vzhledem ke zdražení základních potřeb
-         Vyvedení prostředků tzv. Op-autem do soukromých fondů rozvrátí veřejné finance
-         Není zde garance výnosů pro občany, pokud uloží své prostředky do soukromých kapitálových fondů.
-         Reformu považujeme za nespravedlivou, sociálně i společensky nepřijatelnou
-         Věk odchodu do důchodu musí odpovídat skutečné střední délce života tak, aby jednotlivé generace pobíraly státní důchod po zhruba stejné období
 
Děkuji za pozornost.