Stát krajům nepřeje


(18.03.2013)

 

 

Hospodaření krajů závisí na jejich příjmech a příjmová stránka se odvíjí od rozhodování státu, jakým směrem se bude ubírat jeho hospodářská politika a tím i fiskální politika. Srozumitelněji řečeno kolik na daních bude schopen stát vybrat a také krajům poslat. Protože hlavním příjmem krajského rozpočtu jsou daně, které kraj od státu obdrží na základě tzv. rozpočtového určení daní. Krajský rozpočet je tedy úzce svázán se státním rozpočtem.

Rozpočet státu, a já jsem jako opoziční poslanec pro jeho přijetí nehlasoval, absolutně rezignuje na jakékoliv snahy cokoliv udělat s hospodářským propadem a s rostoucí nezaměstnaností. Dnes je bezmála 600.000 lidí bez práce a to jsou jen ti v evidenci úřadů práce. Ve skutečnosti nemá práci možná 800.000 lidí! Rozpočet zcela postrádá prorůstová opatření. Nelze přece dosáhnout růstu pouze plošnými, tupými a nesystémovými škrty především v  investicích, v sociální oblasti či ve výdajích na aktivní politiku zaměstnanosti. K prosperitě se ještě nikdo nikdy neproškrtal. Samozřejmě, že je třeba šetřit a snižovat zadlužení země - ale ne touto cestou, která jen podlamuje ekonomiku státu a dotkne se především sociálně slabších domácností, důchodců, zdravotně postižených. A zdražování základních životních potřeb ve svých peněženkách pociťuje stále více našich obyvatel. Přitom současná pravicová vláda prostřednictvím státního rozpočtu daruje desítky miliard na církevní restituce či soukromým penzijním fondům.

Za dobu existence krajů na ně stát převádí stále více agend (silnice II.a III. tříd, střední školy, sociální zařízení, bývalé okresní nemocnice, spolufinancování projektů EU a řadu dalších ) a opodstatněně tak na tyto činnosti a správu majetku potřebují dostatek finančních prostředků. A těch je třeba stále více. Přitom naopak daňové příjmy od státu mají spíše klesající tendenci a k tomu se ještě přidává vliv inflace, zvyšování DPH, rostou ceny pohonných hmot a tím i náklady na veřejnou dopravu. Naše krajské nemocnice se potýkají s dlouhodobým podfinancováním, kdy úhrady ze strany zdravotních pojišťoven jsou v porovnání s ostatními nemocnicemi výrazně nižší a nestačí pokrýt výdaje na udržení kvalitní a dostupné zdravotní péče. Kraj tedy především v důsledku špatné hospodářské politiky vlády, rozpočtových škrtů a daňových změn nese sám tíhu těchto zvýšených výdajů a jejich výši ilustruje následující tabulka :

Zvýšené výdaje kraje od roku 2009 - 2012

 

 

 

mil. Kč

Zdravotnictví

641

Provoz veřejné osobní drážní dopravy

185

Provoz veřejné linkové autobusové dopravy

24

Zvýšení sazeb DPH

31

Příspěvek na státní správu

10

Snížení procentního podílu DPH na celostátním výnosu

85

 

I přes to, že snahou kraje je šetřit, být zodpovědným hospodářem a kraj nezadlužit, tak radikální změnu ve financování potřeb kraje, tak jak bychom si všichni přáli, lze těžko docílit bez zásadní změny hospodářské politiky státu. Toho však současná pravicová vláda schopna není. Můžeme pak nakonec hovořit i o nutnosti odstranění doposud přetrvávající disproporce ve výpočtu rozpočtového určení daní pro kraje a posílení jejich příjmové stránky radikální změnou struktury daňových příjmů – dnes totiž např. nemá kraj ani korunu například ze spotřebních daní. A tak bych mohl pokračovat. Ale, jak jsem již uvedl, současná vládní politika představuje pro kraje především zvýšené výdaje a prostředků pro jejich rozvoj stále méně.