Nejde často o vlastní dluh, cílem je byznys vymáhání


Je třeba zamezit obohacování na bagatelních pohledávkách (10.04.2014)

Tachovský deník | 10.4.2014 | Rubrika: U nás doma | Strana: 8

     Setkávám se s neuvěřitelnými příběhy lidí, kteří se stali doslova obětí praktik exekutorů a vymáhání dluhů a bohužel jim zřídkakdy mohu účinně pomoci. Lze proto je uvítat, že se začala projednávat novela zákona, která má upravit postup a pravomoci exekutorů a co nejvíce tak zamezit jednáním, které často hraničí s nezákonností a nebojím se říci s hyenismem.
     Novela, i když poslanecká a jistě ne dokonalá, se týká i snížení odměn advokátů za vymáhání takzvaných bagatelních pohledávek, nejčastěji v řádu stovek nebo jednotek tisíc korun. Aby bylo jasno, dluhy se musí platit, na tom se jistě všichni shodneme, ale při vymáhání těchto drobných pohledávek už nejde jen o vymožení dluhu jako takového, cílem je samotné vymáhání.
     Věřitel mnohdy dokáže odprodat své pohledávky za vyšší nominální hodnotu, protože advokátní kancelář, exekutoři či inkasní agentury si při vymáhání této drobné částky na poplatcích přijdou často i na více než desetinásobek dlužné částky. Kouzlo spočívá v tom, že se nerozlišuje mezi skutečným právním sporem vedeným u soudu a pouhou administrací pohledávky, kdy advokát, nebo spíše jeho písařka vyplní formulářovou žalobu, zašle ji na soud, soud rozhodne bez přítomnosti advokáta, protože dluh je nezpochybnitelný a není tam co řešit. A za tuto „dřinu“ inkasují někteří advokáti tisícové odměny. Tyto bagatelní pohledávky jsou mnohdy dokonce účelově množeny dělením (např. nežaluje se celá dlužná částka, ale dluhy za jednotlivé měsíce, úroky z prodlení jsou také vymáhány zvlášť). A za každý tento soudní „případ“ jsou inkasovány náklady. Advokáti a exekutoři tak mají zlatý důl a soudy jsou zbytečně zahlceny těmito případy a jistě neúmyslně tak pomáhají zadlužovat nemalou část naší společnosti. A sociálně slabí dlužníci, kteří by byli schopni a ochotni původní částku v řádu stovek zaplatit, postupem času mohou za přispění dalších praktik, které už jsou na hraně zákona nebo za hranou, přijít o celý majetek a nebo ztrácejí motivaci dluhy řešit, protože je to nad jejich síly. Jejich zlost se obrací i proti věřiteli, který chtěl jen svou pohledávku,i proti státu,kterýje nedokázal ochránit před nespravedlností. Stát sám pak tratí na tom, že obstavené účty a exekuce na mzdu nutí dlužníkystátsenezaměstnanýmia pracovat často načerno, aby měli z čeho žít.
     Vysoké náklady soudního řízení také kritizuje ve svém nálezu Ústavní soud, který je pokládá za de facto nezákonné sankcionování dlužníka. Ano, každý kdo nezaplatí dluh včas má zaplatit náklady tomu, který je věřitelem. To znamená, že bude penalizován. Na tom se jistě shodneme. Ale ne tak jako dnes, že člověk při vymáhání tisícikoruny jako penalizaci zaplatí patnáct tisíc nebo dokonce dvacet tisíc. V případě, že bude novela zákona přijata, byť doufám v nějaké modifikované verzi, zaplatí dlužník penalizaci patnáct set nebo tři tisíce korun. A to je jistě přijatelné a spravedlivé.

Václav Votava (ČSSD)
poslanec Parlamentu ČR