Rozpočet 2016 přináší růst a stabilitu


(07.12.2015)

Právo | 7.12.2015 | Rubrika: Publicistika | Strana: 7 | Autor: Václav Votava


Nebývalo zvykem, aby do debaty doprovázející sestavování rozpočtu dostali pozvání zástupci podnikatelských svazů a odborů.
Návrh rozpočtu tak zahrnuje výsledky nejen půlroční diskuse ve vládní koalici, ale i konzultací se sociálními partnery.
V rámci koalice je navrhovaný rozpočet kompromisním. Osobně bych si dokázal ještě představit třeba víc peněz do zdravotnictví či sociální sféry. Na druhou stranu je třeba ocenit, že v závěrečné fázi výrazně vzrostl objem financí pro ministerstva školství, vnitra a obrany. Rozpočet na rok 2016 se stejně jako ten loňský zaměřuje na podporu ekonomického růstu, ve sféře investic především do dopravní infrastruktury, do budování průmyslových zón v oblastech, které trpí vyšší nezaměstnaností. A rovněž na podporu spotřeby obyvatel, na investice do školství i do vědy a výzkumu.
Zástupci pravicové opozice rádi hovoří o údajně nižším objemu prostředků na investice této vlády proti období, kdy měli hospodaření státu na starosti. Vysvětlení je prosté – předešlé vlády do investic počítaly vše, ale u současné vlády se počítá jen to, co je rozpočtováno.
Už se nehovoří o tom, že se tam zahrnují i prostředky z Evropské unie, nároky z nespotřebovaných výdajů (nevyčerpané nároky ministerstev), prostředky Státního fondu dopravní infrastruktury atd.
Jedna věc je naplánovat investice do rozpočtu a věc další je umět pak investice realizovat. Řada peněz se u nás dříve prostě nevyužila. Například proto, že ve financování dopravní infrastruktury vládl totální chaos a nepřipravenost. Vládní koalici se často vytýká, že při vysokém růstu HDP je deficit 70 miliard příliš vysoký a že by se měl pohybovat minimálně kolem 50 miliard nebo ještě níž.
Tyto úvahy je třeba silně odmítnout. Prudké snížení plánovaného schodku by ekonomický růst ČR spolehlivě brzdilo. Ekonomický růst nespadl z nebe. Fiskální konsolidace a ekonomický růst představují spojené nádoby a přílišný tlak na jedné straně působí problémy na straně druhé. Hospodářská politika státu proto musí opatrně vyvažovat obě dvě strany.
Dosavadní vývoj ekonomiky a růst HDP si nelze vykládat tak, že je třeba mnohem překotněji snižovat deficit. Jsou zde poměrně výrazná rizika budoucího vývoje, která se začínají projevovat v posledních měsících, zejména zpomalení světové ekonomiky, ale též rizika spojená s přílivem uprchlíků – to vše nám signalizuje nutnost držet se spíše při zemi.
Bylo pro nás snad dostatečným ponaučením, kam až předchozí pravicová vláda zahnala ekonomiku přemrštěnou restrikcí. Teprve nabíráme dech po dopadech celosvětové recese. Určitě bychom nechtěli, aby se hospodářský růst, který koaliční vláda tak dobře nastartovala, zastavil a poklesl.
Chceme samozřejmě konsolidovat naše rozpočty. Chceme se přibližovat k vyrovnaným rozpočtům. Ne však skokově a bez uvážení všech rizik.
Strukturální deficit je snad největší mantrou exministra financí Miroslava Kalouska. Neustále zdůrazňuje rok 2013, kdy činil plus dvě desetiny procenta. Nebyl to tedy deficit, v podstatě jsme se pohybovali na nule.
Ovšem Miroslav Kalousek nemohl mít vliv na to, jak strukturální deficit v roce 2013 vypadal, protože ekonomika se tehdy nacházela poměrně v hluboké produkční mezeře, zhruba tři procenta hrubé přidané hodnoty.
Existoval výrazný přebytek v hospodaření územních rozpočtů, přebytek v hospodaření zdravotních pojišťoven, nečerpaly se investice v objemu zhruba 17 miliard korun. Bývalý ministr financí se tedy vlastně chlubí cizím peřím.
Paradoxní je, že v roce 2013 plánoval ve fiskálním výhledu strukturální deficit pro rok 2016 2,4 procenta HDP. Reálný rozpočet na rok 2016 počítá se strukturálním deficitem pouze 1,4 procenta HDP, tzn. o jedno procento níž, než připravoval Kalousek, zůstal-li by ministrem. Pro rok 2018 počítáme se schodkem ve výši 0,9 procenta HDP. Vláda tak směřuje ke strukturálně vyrovnanému rozpočtu.
Jsem přesvědčen, že předkládáme velmi dobře zpracovaný rozpočet. Rozpočet, který vyváženě propojuje prvky směřující k další nápravě veřejných financí s opatřeními, které napravují celkové ekonomické a sociální prostředí.
Je to rozpočet realistický, odpovědný, prorůstový, podporující zaměstnanost a fungování veřejných služeb. Je to rozpočet, který přináší stabilitu v současné neklidné době.