Vystoupení ve Sněmovně k vládní rozpočtové rezervě


Jednání o navýšení deficitu státního rozpočtu - druhé čtení (30.06.2020)

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych i já se vyjádřil v několika poznámkách k návrhu na změnu státního rozpočtu pro rok 2020 s obřím deficitem 500 miliard korun. A poté uvedu dva pozměňovacími návrhy, které jsem podal buď sám, nebo spolu ještě se dvěma kolegyněmi.

Od vládního poslance se jistě očekává, že bude hlasovat pro rozpočet, který předložila koaliční vláda. Jistě, pro rozpočet s obřím deficitem 500 miliard korun ruku zvednu, ale jen pro ten, který bude upraven tak, že ve vládní rozpočtové rezervě již nebude částka 137 miliard, ale bude v ní zhruba o 100 miliard méně. Původní návrh s tak velkou vládní rozpočtovou rezervou, a to bez jasné specifikace, na co bude použito těch 137 miliard, to bych měl s tím opravdu vážný problém to podpořit.

Zvedat ruku pro obrovský deficit 500 miliard korun nebudu opravdu snadno, nebude to s lehkým srdcem. A to především proto, že mám některé výhrady k rozpočtu, ale mám i obavy z budoucnosti, mám obavy z enormního zadlužení země. Jistě, nacházíme se vzhledem k pandemii ve složité ekonomické situaci a výjimečná situace také vyžaduje výjimečná řešení. Nicméně to z nás nemůže sejmout odpovědnost za schválení tak obrovského deficitu a zároveň zadlužení České republiky. I když nechat tomu všemu jen volný průběh určitě také zodpovědné není.

Ve schváleném rozpočtu, byť s obrovitým deficitem, budou ale také naplněny prostředky ve vládní rozpočtové rezervě, která je v současné době na dně. Podle informace Ministerstva financí je tam nyní pouze 100 milionů korun. Bude tak možné, mimo jiné, vyplatit obcím a městům kompenzace, tedy prostředky, o které obce a města ze sdílených daní přišly, a to i na základě vyplacení bonusu osobám samostatně výdělečně činným a malým podnikatelům. Necelých 13 miliard korun je sice v rámci celého rozpočtu částka marginální, já to však považuji za sebe za docela zásadní a principiální věc. Také proto, že jsem byl spoluautorem návrhu usnesení na kompenzace státu obcím a krajům, které předkládal ve Sněmovně kolega Ondřej Veselý a který bohužel nebyl tehdy Sněmovnou přijat.

Pan poslanec a premiér Babiš podal k vládnímu návrhu rozpočtu pozměňovací návrh, který snížil navrhovaný objem prostředků z vládní rozpočtové rezervy z těch 137 miliard na 36 miliard, tedy více než 100 miliard korun přesunul do některých kapitol resortů. Je třeba ale říci, že do konce roku 2020 nám zbývá již jen šest měsíců. A já si tedy kladu otázku, zda je opravdu možné ty prostředky smysluplně a efektivně využít, zda je možné je proinvestovat. Zda je to možné v tak krátké době. To je například 20 miliard pro dopravní infrastrukturu, ale i další prostředky na investiční programy, a tedy investiční projekty. Zaznamenal jsem v jednom rozhovoru náměstkyně ministra dopravy Lenky Hlubučkové, že zatím hledají, které projekty mohou posunout dopředu a začít je stavět dříve, než je plánováno, a těch připravených projektů k realizaci že nějaký nadbytek není. První seznam sice mají, ale prý není definitivní.

Je tedy otázkou, zda je možné většinu investic realizovat, a tedy profinancovat v tak krátké době, především s ohledem na zadávání veřejných zakázek. Nestačí jen stavební povolení, samozřejmě zakázky je třeba také vysoutěžit. Ale nejen to. U stavebních investic jde také o kapacity stavebních firem a to už byl problém i před pandemií. Stavební firmy se nepotýkají s nedostatkem zakázek, ale potýkají se s nedostatkem pracovníků, a to jak kvalifikovaných, tak i nekvalifikovaných. Zvláště nyní chybí zahraniční pracovníci a bohužel na nich je řada firem také závislá. Samozřejmě nejenom stavebních firem. Nechci malovat čerta na zeď, ale jsem tedy k reálnému proinvestování určených prostředků tak nějak skeptický.

Pak bych očekával, že vláda nerealizované výdaje, nespotřebované nároky kapitol bude řešit třeba tím, že tyto prostředky zaváže, tak jak se v tomto smyslu také vyjádřila paní ministryně financí na rozpočtovém výboru. Do ekonomiky mají být napumpovány masivní prostředky. Chceme se z pandemické krize proinvestovat, to já nikterak nezpochybňuji. Já nezpochybňuji ani vůli vlády pumpovat do ekonomiky dosud nebývalé prostředky. Alespoň to vláda tak slibuje. Pokud budou tyto prostředky vynaložené efektivně a budou stavět naši ekonomiku na nohy, tak proč ne. Ale masivními prostředky do ekonomiky také vytváříme obrovské zadlužení, a nelze strkat hlavu do písku a nemyslet na budoucnost.

Proto si myslím, že je namístě, aby vláda co nejdříve zpracovala koncepci konsolidace veřejných financí pro období let 2021 až 2027, tak jak to v usnesení přijal rozpočtový výbor, i když uznávám, že termín předložení 30. 9. je poněkud šibeniční. Očekával bych také, že vláda provede revizi rozpočtu schváleného v prosinci loňského roku se schodkem 40 miliard a bude hledat úspory i v jednotlivých kapitolách. Já teď nemluvím o nějakých tupých škrtech, ale o posouzení, zda některé provozní výdaje kapitol jsou opravdu v této době nezbytné.

Závěrem bych si dovolil jednu poznámku. Myslím, že by Ministerstvo financí a samozřejmě i vláda také měly více naslouchat názorům Národní rozpočtové rady, brát vážně jejich zprávy. Rada je nezávislý odborný orgán, jsou to obecně uznávaní, renomovaní ekonomové a hlavním posláním rady je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti. Nezpochybňujme, že rada přispívá k udržitelnosti veřejných financí, jinak nevím, proč jsme radu, Národní rozpočtovou radu, zřizovali, a to ještě na návrh Ministerstva financí. Dobře si na tato jednání v minulém volebním období pamatuji.

A nyní krátce k podaným pozměňovacím návrhům. Podal jsem, respektive spolupodal, dva pozměňovací návrhy. První pozměňovací návrh se týká navýšení výdajů kapitoly 374 Správa státních hmotných rezerv, a to o 460 milionů korun na úkor vládní rozpočtové rezervy. Prostředky budou určeny na pořízení potravinových komodit, ke zvýšení potravinové bezpečnosti, dále na modernizaci logistického vybavení Správy státních hmotných rezerv a také na sanaci škod vzniklých zaplavením skladu v Heřmanově Městci.

Druhý pozměňovací návrh, ten podávám společně s kolegyněmi Kateřinou Valachovou a Alenou Gajdůškovou a týká se navýšení kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a to v ukazateli výdaje regionálního školství a přímo řízených organizací, ve výši 1,5 miliardy korun, a to na úkor vládní rozpočtové rezervy. Tyto prostředky budou směřovány na podporu dálkového vzdělávání a je to na základě zkušeností získaných v důsledku pandemie v časech, kdy tedy školy byly uzavřeny a výuka probíhala náhradním online způsobem prostřednictvím internetu nebo i televizního vzdělávacího programu a podobně.

Já se tedy k oběma pozměňovacím návrhům přihlásím ještě s nějakým komentářem v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.